Mašrabíja – chladící výklenek
Mašrabíja (anglicky mashrabiya) byla a dosud je populárním stavebním prvkem městských vícepatrových domů na Blízkém a Středním východě, případně v Severní Africe. Jde o výklenek v prvním a vyšším patře domu přečnívajícím na ulici, případně do vnitřního nádvoří.
V našich podmínkách by se dala přirovnat ke krytému balkonu. Mašrabíja slouží k osvětlení místnosti nacházející se uvnitř domu, poskytuje nerušené pozorování ruchu na ulici, slouží jako sluneční clona a zároveň usměrňuje cirkulaci vzduchu.
Podle některých pramenů výklenek původně sloužil k uskladnění vody v amforách a dalších nádobách. Díky průvanu ve výklenku se voda uchovala chladná. Zároveň evaporací (odpařováním) voda ochlazovala vzduch v místnosti. Mašrabíja tak elegantně plnila více účelů.
Původní mašrabíje byly stavěné ze dřeva často s nádhernou ornamentální řezbou (což zrovna neplatí pro vedlejší obrázek). Dnes je možné vidět moderní pojetí z rozličných materiálů jako kov a beton. Je otázkou, jestli použitím jiných materiálů, než je dřevo neztrácí mašrabíje část užitné hodnoty.
Při představě mašrabíje z kovu si dovedu představit, že se povrch stěn zahřívá daleko intenzivněji, než dřevěné obložení. Dnes je tak možné spatřit moderní prvky architektury, které se designově odkazují na mašrabíje. Bohužel, často plní už jen estetickou úlohu.
Princip
V nejteplejším období, kdy je Slunce vysoko nad horizontem, dopadá do místnosti méně přímého slunečního svitu. Také prořezy v čelní dřevěné stěně (často krásně ornamentální) filtrují přímé paprsky.
Navíc jsou některé mašrabíje vybavené doplňkovou příklopnou deskou, či více deskami umístěnými za čelní stěnou. Tyto doplňkové desky jsou opět vyřezávané s menšími otvory pro průnik paprsků světla. Navíc díky posunutí výřezů oproti čelní desce způsobují vícenásobný odraz světla a světlo pronikající do místnosti je tak spíše rozptýlené (difúzní), než přímé.
Ještě připomenu evaporační účinek hliněné nádoby umístěné ve výklenku. Voda se z části odpařuje z otevřené hladiny nádoby. Zároveň některé zdroje zmiňují, že že se používala neglazovaná keramika, která částečně propouští vodu. Nádoba tak měla vlhký povrch a celý povrch byl jedním velkým evaporizérem.
Závěrem
Se stoupajícími teplotami budeme časem i u nás doma nuceni více přemýšlet nad účinnějšími zábranami proti přehřívání místností.
Inspirace z oblastí, kde již několik staletí „bojují“ s vysokými teplotami, suchem a mnoha slunečními dny, by mohla být užitečnou i pro nás středoevropany.
