Bâdgir – větrná věž (zachytávač větru)
Teploty stoupají a střední Evropa včetně naší země se pomalu přesouvá z mírného podnebného pásma do subtropů. Starověké chladící a větrací vynálezy, které jsem dodnes mohli vidět pouze v jižně položených oblastech, dnes nabývají na aktuálnosti. Proto si uděláme výlet do starověké Perské říše, kde se zrodila větrná věž známá pod názvem Bâdgir.
Dodnes jsou Bâdgiry a Malqafy k vidění především v Iránu. Egyptě, na středním východě a v oblastech jižní Asie. Jde o stavbu sloužící k pasivnímu chlazení a větrání obytných prostor.
V současnosti někteří progresivní architekti křísí myšlenku větrných věží a snaží se aplikovat starověké postupy hlavně na velkých kulturních, sportovních a průmyslových stavbách. V bytové výstavbě zatím tyto pasivní systémy nejsou příliš využívané, alespoň co se týče našeho podnebného pásma.
Popis zařízení
Zařízení slouží k ventilaci a pasivnímu chlazení obytných prostor. Jde o věžové stavby se vstupy pro zachytávání větru a směřování tohoto chladnějšího vzduchu do ochlazované místnosti. Závětrná část věže slouží k vypouštění ohřátého vzduchu mimo ochlazovanou věž, tedy do venkovního prostoru.
V místnosti bývá pod výdechem studenějšího větru umísťován vodní rezervoár, vodní stěna, případně jiná vodní překážka, který předá část tepelné energie ze zachyceného větru vodní hladině, stěně, nebo vodě nasáklé do nasákavého materiálu. Dochází k odpařování, které je popsáno v článku Odpařovací chladič a k dalšího ochlazení příchozího vzduchu.
Konstrukčně jsou uplatňovány jednosměrné, obousměrné, nebo vícesměrné konstrukce. Na obrázku je obousměrná konstrukce.
Návrhy konstrukcí řeší hlavně otázku tvaru a velikosti vstupních a výstupních otvorů, lamel těchto otvorů sloužících k usměrnění proudění vzduchu, výšku věže, proudění vzduchu v místnosti a dalšího ochlazování pomocí vodního rezervoáru, či vodní stěny.
Platí, že čím výše je otvor pro zachycení větru umístěn, tím stabilnější a chladnější vítr se bude dostávat do místnosti. Taktéž se sníží objem větrem zanášených nečistot.
Ve starověku proudící vítr hnaly na hladinu vodního rezervoáru, což mohla být bezodtoková vodní nádrž, širší studna, nebo dokonce podzemní jezírko s přítokem. Proudící vítr poté část tepelné energie předal vodní hladině. Zde je patrné, že tyto metody předpokládají zdroj vody a prostor pro nádrž.
Pokud je velký objem vody hůře dosažitelný, nebo není prostor pro vodní rezervoár, používá se zavěšená navlhčená látka, nebo voda kapající z horní nádržky do spodní.
Moderní návrhy a realizace občas sáhnou po vodní, případně mlžné stěně, kde je zcela logické předpokládat energetické nároky na čerpání vody.
Pro pevné stavby se staví zděná větrná věž. U lehkých a provizorních staveb ze dřeva, slámy, plachtoviny… si však obyvatelé často staví jednoduchou plachtovou větrnou zeď jako je tomu na následujících fotkách z Abu Dhabí.
Výhody:
- žádná spotřeba energie
- čerstvý vzduch výše od země
Rizika:
- málo míst se stabilním přízemním větrem na území ČR
Závěrem
Celé zařízení stojí a padá na větru, takže je vhodné do větrných oblastí se stabilním směrem větru. To značně snižuje využitelnost na území České republiky.
Ve středoevropských podmínkách se stále učíme zvládat vlny veder energeticky nenáročnými metodami a větrná věž postavená z dřevěných kulánků a několika metrů látky, možná plechu, OSB desky… Může docela dobře posloužit jako pasivní chlazení třeba pro zahradní domky, altánky, dílny…
Zdroje
